Prvními vynalezenými “Pohyblivými obrázky” byly Fenakistiskopy. Disky s namalovanými obrázky, které při roztočení vytvářely iluzi pohybu.

Vylepšení přišlo od francouzského vynálezce Emila Reynauda, který vymyslel filmový pásek, a spojil jej s promítačkou. Výsledkem bylo první kino, které promítalo skrze ručně kreslený pásek, na kterém byly obrázky o rozměrech 6×6 centimetrů. Ty byly pro svou malou velikost zvětšovány systémem zrcadel a následně promítány na plátno. Tyto filmy měly okolo patnácti minut a rychlost promítání byla jeden snímek za dvě sekundy. Oproti tomu dnešní filmy jsou běžně promítány rychlostí 24 snímků za sekundu.

 V té době se také objevil systém známý jako stop motion, který narozdíl od výše zmíněného, nevyužíval kreslené obrázky, ale fotografie.

 Od kreslených obrázků se však neupustilo, ba naopak. Kreslené obrázky byly nyní složeny z více vrstev z důvodu úspory času. Na zadní vrstvu se nakreslilo pozadí. Na přední vrstvu, která byla průhledná, se poté kreslily postavičky, které se pohybovaly. Stačilo tak pouze namísto kreslení celých obrázků, měnit postavičky na průhledné přední vrstvě. V této éře dominovaly především postavičky společnosti Disney (Mickey Mouse, Kačer Donald, Goofy) nebo postavy ze série Looney Toons (Kanárek Tweedy, Kocour Silvester, Bugs Bunny atd.) Tyto studia a mnoho dalších nastartovaly takzvanou Zlatou éru americké animace. Ta se zpočátku vyznačovala především krátkými snímky, ale v roce 1937 vytvořil Disney první kreslený film – Sněhurka a 7 trpaslíků, který sklidil obrovský úspěch.

S rozvojem moderních technologií se při tvorbě animovaných filmů začaly čím dál tím více využívat počítače a v roce 1990 vznikl první film vytvořený pouze za pomoci počítače – Záchranáři u protinožců.

 Již od 70. let začaly také objevovat náznaky 3D animace, avšak její pravý začátek přišel s animovaným filmem – Příběh hraček. 3D animace tehdy stále byla ještě v rozvoji, což je velmi vidět například na lidských postavách v tomto filmu.

 Velmi užívanou technikou je dnes také Motion capture. Při této technice snímá kamera herce ve speciálním zeleném obleku s mnoha bílými body. Tyto body jsou následně propojeny s body na 3D modelu. Pohyb herce se tak skrze tyto body přenáší na 3D model a uvádí jej do pohybu.

Další zajímavou variantou 3D animace, která je využívána především v počítačových hrách, je dynamická animace.

V případě dynamické animace je model složen z mnoha částí, z nichž každá má své předprogramované pravidlo. Pravidlo pro ruce takového modelu pak může znít: pokud se model pohybuje, ruce se střídavě pohybují podél těla dopředu a dozadu.