Okolní prostředí je pro chování fyzikálních zákonů naprosto stěžejní. Většina základních charakteristik chování materiálů počítá s tím, že existují v ideálním prostředí, při pokojové teplotě, daleko od všech rušivých vlivů, bez vnějšího rušení čímkoli, čím každou sekundu ruší skutečný svět. Proto je vždycky důležitá u všech materiálů znát, jak se chovají za poněkud zhoršených podmínek. Například když se zvýší teplota. Vyšší teplota má totiž velmi zajímavé dopady na magnetismus některých materiálů!  

Překročením určité kritické teploty takzvaného Curieova bodu, ztrácí látka své magnetické vlastnosti. Pro každý materiál je tato teplota jiná. Rovnou přidáváme návod na skvělou hru. Chcete-li někomu zničit jeho magnet, vhoďte jej do ohně. Necháte-li jej chladnout bez přítomnosti magnetického pole, získáte kus nemagnetického materiálu – kamarád se bude určitě divit. Zahřejete-li jej ovšem znovu na Curieovu teplotu a necháte-li jej poté chladnout v magnetickém poli, získáte opět magnet.

No a zajímavé věci se dějí, i když teploměr ukazuje opačné hodnoty. Pierre Curie zkoumal i ostatní druhy magnetických látek. Zjistil, že magnetismus paramagnetických látek (relativní permeabilita větší než 1, do této skupiny látek patří např. hliník, mangan, chrom a platina) je nepřímo úměrný teplotě, což přeloženo do lidštiny říká, že s klesající teplotou se intenzita magnetického pole zvětšuje.