Jak se nazývá silová oblast, která vzniká kolem magnetu?

Ano! Ne!

Silné magnety

Nerosty nalezené v přírodě, které vykazují magnetické vlastnosti, nazýváme přirozené magnety. Ty se začaly využívat a nedlouho poté se přišlo na proces magnetizace materiálu, který se do té doby nijak magneticky neprojevoval. Určitě to dobře znáte, že když k magnetu přiložíte třeba kousek oceli, začne se po jeho oddálení sám magneticky projevovat. A co se děje v kousku oceli, když jej potíráme magnetem? Magnet svou silou obrací elementární magnety v ocelové tyči stejnými póly na jednu stranu. Elementární magnety se nejprve otáčejí svými jižními póly k severnímu pólu magnetu a potom, když magnet posuneme dále, ukládají se podélně, jižními póly ve směru jeho pohybu.

Tyto magnety (přirozené i zmagnetované) nebývají příliš silné a tak lidé postupně začali kombinovat různé látky a kovy a vytvořili umělé a velmi silné magnety. Nejběžnějším materiálem umělých magnetů jsou ferity vyrobené z oceli, stroncia a bóru. Jsou černé, tvrdé a křehké. Dnes se od magnetů z tvrdé oceli přešlo k magnetům slitinovým, z nichž nejznámějším je slitina Al, Ni a Co, používaná pod názvem ALNICO. Nová generace permanentních magnetů se nazývá RARE EARTH a jsou vyrobeny ze slitin prvků vzácných zemin, nejčastěji samarium nebo neodym. Poskytují velmi silná magnetická pole, používají se např. v pevných discích. Tyto magnety vykazují extrémně silné magnetické vlastnosti a mají využití ve vědeckých přístrojích, průmyslu i různých zařízeních.

*

Magnety pak rozdělujeme dle vzniku, chování či vytvoření na tyto kategorie:

Feromagnetika (železo, nikl, kobalt nebo některé slitiny) – je jednou z nejsilnějších forem magnetismu. Je odpovědná za většinu magnetických reakcí vyskytujících se v každodenním životě

Ferimagnetika (sloučeniny Fe2O3 s oxidy jiných kovů jako mangan, baryum) – různé krystalické podmřížky mohou mít různou magnetizaci, která jim zůstává.

Paramagnetika (hliník, vápník, kyslík, uran) – je forma magnetismu, která se objevuje jen v přítomnosti vnějšího magnetického pole.

Diamagnetika (uhlík, měď, síra, zlato, voda) – chovají se jako paramagnetika, ale vnější magnetické pole je vždy odpuzuje.

Elektromagnety (veškeré elektricky vodivé materiály) – pro maximalizaci magnetické síly jsou používány cívky z vodičů o malém odporu s paramagnetickými jádry.