Parní stroj byl jedním z nejzásadnějších vynálezů z období průmyslové revoluce. Dal lidem možnost využít nového druhu energie, takové, která nebyla vázána na místní podmínky nebo přírodní živly, jako jsou například vítr a voda. Takovým zdrojem energie se stala pára. Parní stroj jsme mohli postavit téměř kdekoliv a využívat jej k rozličným úkolům. Mohl být využíván například v zemědělství, strojírenství nebo v těžebním průmyslu.

A jak parní stroj funguje? Voda se v kotli pod parním strojem ohřeje na páru. Vzniká tlak, který je potrubím vytlačován do pístního válce a pohybuje s pístem z jedné strany na druhou. Páru je však potřeba usměrnit. K tomu slouží tzv. šoupátko, které pomáhá docílit plynulého pohybu a jinou komorou současně vypustit páru ven. Pohyb parního stroje je  postupně převáděn přes křížový kloub na otáčivý pohyb. Jakmile k němu připojíme setrvačník, máme k dispozici na poměry 19. století relativně efektivní pohon. Slovo relativně je zde důležité. Ve své době parní stroj znamenal revoluci ve využívání nových zdrojů energie, ale postupem času byl jeho význam překonán.

Největší nevýhodou parních strojů byla jejich malá účinnost, která dosahovala pouhých 5–12 %. To znamená, že většina energie zůstala nevyužita a byla ztracena tepelnou přeměnou nebo třením. Později byly parní stroje nahrazeny spalovacími motory. Parní stroj byl sice již překonán, ale to samé nelze tvrdit o pohonu páry obecně. Dnes stále používáme pohon páry, nejčastěji k pohonu turbín elektráren, které jsou mnohem efektivnější, než byly parní stroje. Pokrok se zkrátka zastavit nedá.