Snad každý ví, jak vypadá oblíbená hračka z dětství, jojo – dva stejné disky spojené osou a na ní namotaný provázek. Princip joja není nic složitého. Když jojo pustíme, začne se odvíjet provázek a jojo při pádu rotuje kolem své osy. Po odvinutí provázku se vlivem setrvačnosti ihned navíjí zpět. K tomu, aby se nám jojo vracelo pořád nahoru, nestačí jen ho držet. Při každém namotávání totiž dochází ke tření a jojo ztrácí část energie. Tu můžeme vykompenzovat pohybem ruky. Při namotávání provázku na jojo mu jdeme rukou naproti a při spouštění mírně od něj.

Jojo je využitelné i v inženýrství. Mechanismus joja je například součástí zařízení u kosmických sond, které slouží ke snížení jejich rotace krátce po startu do vesmíru. Zde princip spočívá ve dvou kabelech se závažím omotaných kolem sondy. Pokud se roztočí sonda, rozmotají se kabely a do závaží na konci se přenese energie. Ty mají pak takovou energii, že rotaci satelitu zpomalí.