Ačkoliv je součástí mnoha moderních vynálezů, samotná čočka je vynálezem mnohem starším, než by se na první pohled mohlo zdát. Navzdory tomu, že první spolehlivé důkazy prokazující znalost čočky pocházejí až ze středověku, existují i nálezy, jež poukazují na využití principu čoček již z doby před naším letopočtem.

Obecně lze čočku vyrobit z průhledného materiálu, který má větší index lomu než okolní prostředí. Na výrobu moderních čoček se tak využívají například různé druhy skel, či plastická hmota.

V nejjednodušším případě tvoří povrch čočky 2 kulové plochy, podle jejichž uspořádání pak rozlišujeme čočky na spojné a rozptylné, neboli spojky a rozptylky.

Spojky jsou uprostřed tlustší než u okrajů a soustřeďují paprsky rovnoběžné s optickou osou do ohniska. Díky tomu dokáží obraz například zmenšit.

Rozptylky jsou naopak nejtenčí uprostřed a světlo rozptylují tak, jako by vycházelo z ohniska před čočkou. Rozptylkou tak lze, mimo jiné, vytvořit obraz zvětšený.

Díky svým unikátním vlastnostem, jsou dnes čočky hojně využívány nejen v lékařství, ale i v mnoha dalších oblastech lidského života, od trávení volného času až po vědu a výzkum.