V našem těle se nachází řada různých druhů kostí. Dle tvaru rozlišujeme kosti dlouhé, ploché a krátké. Dlouhé kosti (stehenní, vřetení, holení)  slouží k pohybu, ploché kosti (lebka, pánev, lopatka)  chrání orgány a krátké kosti (zápěstní kůstky, obratle) zprostředkovávají většinou pohyblivé spojení skloubených částí. Většina těchto kostí přenáší jako páky sílu, kterou vynakládají svaly, upnuté šlachami na kostech.

Dlouhé kosti, které musí vydržet ohýbání, jsou uvnitř duté a na koncích rozšířená v kloubu tak, aby tlak, který zde působí, byl rozprostřen na větší plochu. Kost není kompaktní tkání v celém rozsahu. Pouze na povrchu kosti je tenká vrstva kompaktní kosti. Konce kosti jsou tvořeny houbovitou kostní tkání, která je tvořena trámci kostní tkáně uspořádaných ve směru největšího zatížení kosti. Kost je proto velmi pevná a přitom odlehčená. Uspořádání trámců tvoří architektoniku kosti. Kosti krátké a ploché mají podobnou houbovitou strukturu jako konce kostí dlouhých.