Představme si, že sedíme v autobusu a ten jede rovnoměrně – nepociťujeme projevy žádné síly, tedy kromě gravitační síly a síly sedadla. Kdyby autobus nedrncal a neměl by okna, ani bychom nepoznali, že jedeme. To by se ale změnilo při změně rychlosti nebo zatočení. Najednou bychom pocítili působení nějaké síly, která nás tlačí při brždění dopředu, při zrychlení dozadu nebo při zatočení do strany. Jedná se o setrvačnost.

Jiná skutečnost by byla vidět při pohledu zvenku. Například při brždění by bylo zřejmé, že osoby sedící v autobusu se vlivem setrvačnosti pohybují dále a autobus zastavuje. Na ně by tedy opravdu žádná síla nepůsobila, ale na autobus působí skutečná brzdná síla.

Setrvačnost neplatí jen při posuvném pohybu, ale i otáčivém. Pokud roztočíme třeba „káču“, uvidíme, že setrvává v otáčivém pohybu. Při rotaci setrvává osa rotace ve stálé poloze. Pokud budeme chtít vychýlit osu rotace, moc to nepůjde, protože setrvačník, tedy „káča“, bude chtít směr osy rotace zachovat.

Na tomto principu funguje řada důmyslných mechanismů. Setrvačníky lze použít jako zásobníky energie, ve vojenství a velké využití najdeme v dopravě – stabilizují polohu přístrojů v lodích či letadlech, dále na tomto principu funguje segway apod.