Pokud se člověk v odrazu zrcadla vidí stranově převrácený, stejně velký a obraz je zdánlivý, dívá se do zrcadla…

Ano! Ne!

Antigravitační zrcadlo

Zrcadlo. Praktický pomocník, kterého využíváme denně a to ať už doma, ale i na ulici, nebo třeba při jízdě v autě. Jeho vývoj probíhal už v 6. tisíciletí před naším letopočtem, kdy jako zrcadlo používali vyleštěné desky obsidiánu, což je druh sopečné horniny, která vzniká následkem magmatické činnosti. Jako nejstarší zrcadlo však sloužila našim předkům klidná hladina tůní a jezírek, ve kterých lidé mohli sledovat svůj odraz. Svůj odraz, ať už na hladině vody, na povrchu zrcadla či na jiných vyleštěných běžných předmětech (jako je naběračka, výlohy, hrnce, lžíce) vidíme díky světlu, které těmito povrchy dobře proniká a zároveň se od nich odráží.

Základním typem zrcadla, které je nám nejznámější, je zrcadlo rovinné. Paprsky dopadající na rovinné zrcadlo se řídí zákonem odrazu, kdy velikost úhlu odrazu se rovná velikosti úhlu dopadu. Dopadající a odražený paprsek leží ve stejné rovině – v rovině dopadu. Obraz, který na rovinném zrcadle vidíme, je tak zdánlivý, vzpřímený, stejně velký a stranově převrácený. Tento typ zrcadel používáme doma a také jsou součástí fotoaparátů nebo periskopů. Jistě jste si ale všimli, že existuje řada různých druhů zrcadel, které dokáží náš odraz deformovat. Tyto zrcadla se nazývají kulová a mohou být buď dutá, anebo vypuklá. Vypuklá zrcadla se používají jako zpětná zrcátka automobilů nebo pouliční zrcadla na nepřehledných křižovatkách. Zobrazují obraz totiž zmenšený a zachycují tak větší část okolí.
Dutá zrcadla jsou zase součástí osvětlovacích zařízení.