Slunce je zdrojem světla – viditelné části elektromagnetického záření, které v sobě obsahuje všechny viditelné barvy o vlnových délkách od 4,0 · 10^-7 m do 7,9 · 10^-7 m.

Při průchodu atmosférou Země dochází na shlucích molekul vzduchu k rozptylu světla. Tento jev je znám jako Rayleighův rozptyl a dochází k němu na částicích, které jsou podstatně menší, než vlnová délka světla.

Platí, že různé barvy se rozptylují s různou intenzitou podle své vlnové délky. Čím je vlnová délka kratší, tím více se světlo rozptyluje. Nejvíce se tak rozptyluje modrá a fialová, a nejméně červená.

Rayleighovým rozptylem lze vysvětlit nejen modrou barvu oblohy, ale také proměnlivou barvu Slunce během dne. V závislosti na poloze Slunce, prochází totiž sluneční paprsky větší, nebo menší vrstvou atmosféry, ve které se tak může rozptýlit více nebo méně krátkovlnného světla.

Slunce je tak přes den převážně žluté, v pravé poledne bílé a při západu se zbarví do červena.

Vedle Rayleighova rozptylu, který vysvětluje zbarvení oblohy a Slunce, je velmi významný také aerosolový rozptyl, který je příčinou bílé barvy oblaků. Vzniká na pevných a kapalných částicích, která tvoří oblaka, avšak na vlnové délce nezávisí.