Vědět, jak je která planeta hustá, je praktická věc, která vědcům umožňuje odhadnout, jak bude taková planeta ovlivňovat své okolí, či jak asi vypadá ve svém nitru. Pokud chceme zjistit hustotu jakékoli látky, je vždy potřeba znát její hmotnost a objem. U kusu kamene na Zemi je to celkem jednoduché, u planet je to jinačí oříšek.  

Zjištění průměrné hustoty Země nebyl jednoduchý proces. Nejprve se podařilo Georgi Biddellu Airymu průměrnou hustotu Země odhadnout. Airy změřil tíhu pomocí kyvadla na povrchu Země a v hlubokém dole a na základě provedených měření odhadl, že průměrná hustota Země je 5 480 kg/m³. Později se podařilo změřit poloměr Země a gravitační konstantu. Díky těmto dvěma údajům bylo možné průměrnou hustotu Země přesně vypočítat. Průměrná hustota Země je 5 515 kg/m³.

Průměrná hustota Země je větší než hustota povrchových materiálů (asi 2 000 kg/m³). Proto musí být vnitřní vrstvy Země daleko hustší než povrchové materiály. Právě zde je krásně vidět, jak nám hustota může poodhalit tajemství skryté hluboko pod povrchem daného tělesa, kam bychom se jinak nedostali. U ostatních planet samozřejmě neexistují žádné doly a nemůžeme si jen tak něco měřit na jejich povrchu. Nicméně i přesto je možné průměrnou hustotu takového tělesa měřit. U planet například můžeme hustotu měřit pomocí oběžné dráhy měsíců. V takovém případě nás zajímá oběžná dráha Měsíce, jeho přibližná velikost a hustota. Z těchto údajů je možné odvodit, jak hmotná je mateřská planeta.