Oblast bermudského trojúhelníku je opředena mnoha záhadami a příběhy o nejednom zmizení lodí a letadel. Když se oprostíme od fantastických příběhů a hypotéz, dojdeme k závěru, že tyto nehody byly způsobeny buďto lidskou chybou či nepříznivým počasím (mlhy, rozbouřený oceán), nepříznivými proudy a bublinkami plynu stoupajícími z mořského dna, také rozmanitý povrch mořského dna (útesy). Přítomnost velkého množství hydrátu metanu, tedy tuhé, bílé látky, skládající se z krystalické vody a metanu, na mořském dně, je díky vysokému tlaku vody udržován v pevném stavu. Ale občas dojde k uvolnění hydrátu k hladině. Tlak okolní vody začne klesat, hustota vody je zředěnější, a tím se uvolní hydrát metanu. Začne se přeměňovat na plyn, takže ve chvíli, kdy dosáhne mořské hladiny, jde o obří bublinu plnou metanu o rozloze několika stovek metrů a o nižší hustotě než má okolní voda a vzduch. Pokud by nad takovým místem proplouvala loď, mohla by se potopit díky snížené hustotě vody. Stejně by dopadlo i menší letadlo letící oblastí zaplněné plynným metanem o nižší hustotě, než okolní vzduch. Letadlo by ztratilo snadněji výšku. Metan patří mezi nejjednodušší uhlovodík na Zemi, je pro člověka nedýchatelný. V případě, že by v této oblasti zaplněné metanem byl člověk, udusil by se jím.

V této oblasti s rozmanitým povrchem mořského dna dochází i ke vzniku vysokých vln, které by také mohly zničit především menší plavidla.