Vyber správné tvrzení:

Ano! Ne!

Uvěznění v bublině

Víš, že bublinu jenom z vody neuděláš? Jak vůbec vznikají bubliny? Mýdlovou bublinu lze vytvořit především díky povrchovému napětí vody a vzduchu. Funguje to tak, že proud vzduchu naplní bublinovou tenkou membránu z kapaliny, která napíná tuto kapalinovou membránu, ta se postupně plní a působí na ní v jednu chvíli, jak proud vzduchu zevnitř, tak okolní tlak z vnějšku. Dosáhnout kulatého tvaru nevyžaduje přílišnou energetickou námahu, a přitom jde o nejjednodušší a nejdokonalejší tvar. Proto se každá bublina snaží být kulatá i přes působení vnějších nepříznivých podmínek (okolní tlak vzduchu, vítr, teplota).

Bublinu tvoří tenká vrstva molekul vody, kterou obklopují dvě vrstvy molekul saponátu (mýdla). Blanka bubliny je jedna z nejtenčích věcí, jaké můžeme pozorovat pouhým okem. 

Dokážeme vytvořit malé bublinky, ale i velké. Proč ale dochází k jejich prasknutí? Nejčastěji bublina praskne právě díky tomu, že má moc tenkou membránu, a tak se vypaří. Kapalina v membráně pomalu ztéká vlivem gravitační síly dolů k zemi a nahoře je tedy tenčí a tenčí až nakonec dojde k jejímu prasknutí.

Bublina však může prasknout i díky změně povrchového napětí při narušení stěny například nějakou nečistotou ve vzduchu nebo předmětem (ruka, nábytek, tráva).

Popis vzniku bubliny v bublifuku: Vytvoříme otvor (kruh), který ponoříme do bublinové kapaliny. Tím se vytvoří bublinová membrána. Do té se foukne, kapalinová membrána díky tomu nabere vzduch a vytvoří bublinu (viz. obrázek)

To co nás na bublinách baví, není jen jejich tvar či velikost, ale i jejich barevnost. Proč jsou tak hezky barevné? Je to především díky světlu. Je to vlastně stejné, jako když svítí sluníčko a zároveň prší. V tu chvíli můžeme pozorovat na nebi barevnou duhu. Podobně to je i u bubliny.

 

Světlo částečně prochází skrz povrch bubliny, kde se částečně odrazí, a lze vidět základní barvy. Důvod proč, je bublina různě zbarvená, v různých místech je ten, že v tomto případě záleží i na tloušťce bublinové membrány, s jejíž měnící se tloušťkou se mění i barva odraženého světla. Její tloušťka se pohybuje v rozmezí od 100 do 1 000 nanometrů (značíme nm). A vlivem gravitace je v různých místech různá, tedy barevná. Viditelné světlo se skládá z několika barev. Jednotlivé základní barvy, říkáme jim spektrální, mají určitou vlnovou délku a vzájemně do sebe přecházejí. 

Nejkratší vlnovou délku má fialová 380 – 430 nm, poté následuje modrá barva 430 – 500 nm, azurová 500 – 520 nm, zelená 520 – 565 nm, žlutá 565 – 590 nm, oranžová 590 – 625 nm, červená 625 – 740 nm. Lidské oko je nejcitlivější na vlnové délky zelené barvy, tedy okolo 555 nm. Vedle těchto barev existují i barvy nespektrální, které vznikají smíšením několika jiných barev. Mezi tyto barvy patří šedá, bílá, černá, růžová i tyrkysová.

Pro představu, jak taková tloušťka bublinové membrány může asi vypadat, si uvědomme fakt, že například tloušťka lidského vlasu se pohybuje v rozmezí od 40 000 nm do 60 000 nm. Pavučinové vlákno je zhruba 5 x tenčí než lidský vlas. Bublinová membrána je tedy zhruba 500 x tenčí než lidský vlas, a mnohem tenčí než pavučinové vlákno.